B2 First · Gramatika · Vzorec 6 z 10
Úsudek a kritika o minulosti — must have done, can’t have done, should have done, needn’t have done.
1 z 8
I'm sure Jack didn't see us — he walked straight past.
HAVE
Jack us — he walked straight past.
Modální sloveso s „have“ a příčestím trpným dělá dvě věci najednou: říká, co si mluvčí myslí — jistota, možnost, chyba — a zasazuje tu myšlenku do minulosti. „It must have rained“ je úsudek z mokré země; „we shouldn’t have left the window open“ je kritika něčeho, co se už stalo. Část 4 ti ten postoj dá obyčejnými slovy — „I’m sure“, „perhaps“, „it was a mistake“ — a testuje, jestli ho převedeš na modální sloveso.
Mapa je malá. Jistota, že se to stalo: must have. Jistota, že ne: can’t nebo couldn’t have. Možnost: might, may nebo could have. Kritika: should nebo ought to have. Zbytečná věc, která se stejně udělala: needn’t have. Promarněná příležitost: could have. Šest významů, jedna struktura.
Třetí tvar slovesa. „Must have forgot“ je chyba, kterou zkoušející vidí nejčastěji — modal perfect potřebuje příčestí a právě na nepravidelných slovesech to kandidátům ujíždí. „Forgotten“, „seen“, „been“, „brought“.
Záporný úsudek. „Mustn’t have“ se v britské angličtině pro úsudek nepoužívá; je to „can’t have“ nebo „couldn’t have“. A „ought to“ si drží „to“ i v záporu: „ought not to have shouted“, přesně pět slov.
Přečti si postoj, který první věta říká obyčejnými slovy, a pojmenuj ho: jistě ano, jistě ne, možná, chyba, zbytečné, šlo to a nestalo se. Ke každému patří jedno modální sloveso. Pak „have“, pak příčestí. Klíčové slovo obvykle to modální sloveso jmenuje, nebo je jím HAVE; tak jako tak se struktura nemění.
„Needn’t have done“ a „didn’t need to do“ jsou jediná dvojice se skutečným rozdílem: první říká, že se to udělalo a bylo to zbytečné, druhá obvykle říká, že se to neudělalo. Když je z první věty jasné, že se to stalo, přesná odpověď je „needn’t have“.
„Might have“ je odhad toho, co se stalo („he might have missed the bus“). „Could have“ může být tentýž odhad, ale v Části 4 častěji znamená možnost, která se nevyužila („you could have asked for help“). Která z nich to je, poznáš z první věty — „perhaps“ ukazuje na might, „why didn’t you“ na could.
Významem ano — obojí kritizuje minulý čin nebo to, že se nestal. „Ought to“ je formálnější a drží si „to“ ve všech tvarech, a právě proto po něm zkouška sahá: „ought not to have shouted“ testuje, jestli víš, že „to“ zůstává.
