Conditionals: second, third, mixed

Podmínková transformace ti dá skutečnou situaci a chce po tobě představený opak. „I didn’t take an umbrella, so I got wet“ je fakt; „If I had taken an umbrella, I wouldn’t have got wet“ je tentýž fakt viděný z druhé strany. Testuje se, jestli umíš otočit zápor — záporný fakt, kladná podmínka — a zvolit čas podle toho, kdy se to stalo.

Tři tvary odpovídají třem časům. Druhá podmínková věta pro neskutečnou přítomnost nebo obecnou neskutečnost („if I were taller“), třetí pro minulou („if I had taken“) a smíšená tam, kde je podmínka minulá, ale výsledek přítomný („if he had gone to university, he would be a doctor now“). Slovo „now“ ve druhé větě je signál pro smíšený tvar a stojí tam schválně.

„Unless“. Znamená „if … not“, takže sloveso za ním je kladné: „unless you study harder“. Napsat „unless you don’t study“ znamená dvojitý zápor a opak toho, co říkal originál. Tahle jediná položka je nejspíš nejčastěji ztracený bod z celého vzorce.

Smíšená podmínková věta. Kandidát uvidí „had gone“ a automaticky sáhne po „would have been“; „now“ na konci věty přitom už řeklo, že výsledek je přítomný, takže odpověď je „would be“. Zachrání to jediná věc: přečíst si celou druhou větu, než začneš psát.

Rozhodni, kdy nastala podmínka a kdy nastává výsledek — nemusí to být stejná doba. Minulá podmínka bere „had“ plus příčestí; přítomná bere minulý čas prostý („were“ po „if I“). Minulý výsledek bere „would have“ plus příčestí; přítomný výsledek bere „would“ plus sloveso.

Pak otoč zápor. Ať se podle původní věty stalo cokoli, podmínka říká opak. Když byl originál záporný, podmínka je kladná — a výsledek se otočí s ní.